10. listopadu se naši žáci sešli v prostorách školní knihovny s panem Tomanem Brodem, pamětníkem holocaustu, člověkem, který přežil Terezín i Osvětim a který je ochotný se o své pochmurné zážitky podělit. Vyprávění žáky ohromně zaujalo, dokonce tak, že obětovali část své polední přestávky.
Necháme ale promluvit je samotné. Takto vnímala besedu třída 1.PK:
„Pan Brod má strašně moc zkušeností, prožil toho hodně a patří mu můj respekt. Vždy, když mluvil o své rodině, která právě v Osvětimi zemřela, měl v oku slzu. Abych se přiznal, také mě to dostalo. Osobně si neumím představit tu hrůzu a smutek kombinované s každodenním přežíváním v nelidských podmínkách.“ (Aleš)
„Nevím, jestli nám oči slzely z příběhů, nebo z osvětlení, každopádně vyprávění bylo intenzivní a dosti jinou zkušeností. Slyšet vše naživo z první ruky a ne z obrazovky a nebo projektoru…“ (Libor)
„Vzpomínal na to, jak je zavřeli do vagónu pro dobytek a jediné, co tam měli, byl kýbl s teplou vodou a kýbl na potřebu. Když vystoupili na nástupišti, říkal, že viděl osvětlené město, kam je převáželi, ale město to nebylo. Byly to osvícené dráty plotu koncentračního tábora… Chtěla bych jednoduše říct, že mi bylo potěšením setkat se s tak vzácným pánem, jako je pan Brod. Takový zážitek, který jsem včera absolvovala, už nikdy nezažiju. Bylo to pro mě vzácné a určitě nikdy nezapomenu na to, že může být i hůř, než je…“ (Natálie)
„Každopádně od chvíle, kdy začal mluvit o pobytu v Terezíně a poté v Osvětimi, jsem byl velmi zaujatý jeho vyprávěním. Myslím si, že je naprosto neuvěřitelné, jaké měl pan Brod štěstí. Bylo tolik chvil, kdy bylo jasné, že zemře, ale vždy získal novou naději žít. Svůj život si doslova vybojoval a doufám, že bude ještě dlouho naživu.“ (Honza)
Mgr. Daniela Synáčová
